"Já jsem hodný, nikdy bych sexuálně neobtěžoval slepce." Woody Allen

Nejdřív konat !!! Nebo ???

30. listopadu 2014 v 19:21 |  Slovní průjem
Za minutu mi jel vlak. Utíkám tak rychle, až přestávám věřit v existenci času a máslových sušenek. Už ho vidím, stojí si na kolejích a vystupují z něj lidi bez tělesných vad. I když je na dosah, běžím stejnou rychlostí - jak ďas. Kdosi z davu na mě drze volá "Hop, hop, hop! Přidej!" - no nenasralo by vás to? Okamžitě jsem začal hledat toho šmejda pohledem. Ha! To je on! Starší, vousatý, neupravený debil, co si dělá prdel z mého neštěstí.
Když jsem byl od něj na dosah kolenního kloubu, pronesl "Nepospíchej, v klidu ten vlak…". Tak to mě dožral! Takhle drze se ke mě chovat nikdo nebude! "Di doprdele ty debile vypatlanej!" opáčil jsem pohotově s nádechem mladistvé elegance. A měl to. Pak jsem doběhl vlak a nekompromisně nastoupil, jak se sluší a patří na drsného cápka, co se rychle vypořádal s nejapným otravou. ALE! Nikde nikdo - žádný cestující ani černý pasažér. Bloudím prázdný vlakem, divím se a narážím na průvodčího: "Omlouvám se, ale náš vlak má poruchu a dál nejede, proto všichni vystoupili". Jejda! Ten starší vousatej debil nebyl zase takovej šmejd. Pardon! J

 


KOHÁK -Jenom blázen by ho nepostnul dál

29. ledna 2014 v 18:19 |  Kulturní okénko
Tohle sem musím loupnout, i kdybych nechtěl, protože to stojí za to ;)

 


Vtipáloš obecný - "štěstíčko"

29. srpna 2013 v 19:12 |  Kulturní okénko
takové šupho ze života:


Veselá PYČ*a na louce

6. srpna 2013 v 19:33 |  Tvůrčí střevo
Poslední dobou je Edvínkův svět zahlcen novými věcmi a informacemi - například zjistil, že Střihoruký Edward není životopisný příběh a že Pamela Anderson není členkou Klubu přirozených ňader. No nic. Ale mimojiné si Edvínek začal všímat rozrůstající se komunity umělců, co přesvědčují ostatní, že všechno, co dělají, je umění. Edvínek se rozhodl, že se také stane umělcem a bude všechny přesvědčovat o tom, co je umění. Nakreslil tedy obrázek vychájející z jeho srdíčka a vnitřního já, který je plný emocí. Do tohoto obrázku vložil celou svoji osobnost a tři tabulky čokolády. Doufám, že oceníte okázale jemné tahy propiskou, jež kopírůjí přirozené tvary vyobrazeného živočišného štěstí tetelícího se někde v každodenním nitru.
Případným zájemcům o koupi originálu musí oznámit, že jde o neprodejný kousek, jelikož bude viset nad dětskou postýlkou, až jednou bude nějaké dítě.

AUTOR: Edvín Všetečný
OBRAZ: Veselá pýča na louce


Nejlepčí pšátelé

4. srpna 2013 v 20:00 |  Slovní průjem
Bývalí nejlepší přátelé se dají přirovnat jedině ke gauči - jsou samý drobek a pořád vám smrdí v pokoji. Edvínek na jeden takový gauč po dlouhé době narazil a divil se, že gauč zásadně nezdraví jako první. Asi kvůli jeho dojmu, že má lepší potahy. To ho uvrhlo v myšlenku, zda se čističe od Horsta Fuchse dají použít jako sladidlo do kávy, protože bývalá přátelství jimi vyčistit nelze, čímž postrádají smysl a o tom Horst ze zásady mlčí. A tím se Edvínek dopátral k překvapivému závěru, že za všechna současně špatná bývalá nejlepší přátelství může HORST FUSCHS!


P.S: Ke komentáři do 30 minut dostanete sadu certifikovaných párátek, při jejichž broušení se používá laser, ZDARMA!


Oliver Stone a já

9. července 2013 v 19:20 |  Slovní průjem
Začal jsem sbírat autogramy nebo, mnohem raději, foto přímo s celebriti. A ideální příležitost měl Edvínek, tedy já, na nejfilmovatějším festivalu v Karlových Varech, kde můžete koukat na film, i když ještě nenastavili zrcadlo a namísto něj dali každému muži nad padesát let ořechovou oplatku. Proč je nedali také ženám, to Edvínek neví, ale myslí si, že to mělo co dočinění s daňovou evidencí a krizí středního věku.
Každopádně Edvínek, tedy já, využil příležitosti příjezdu známého hollywoodského režižéra Olivera Stouna a nechal se s ním vyfotit - nutno dodat, že mu pomohla velká dávka náhody a štěstí. Tím založil příliš budoucí sbírku fotografií, na kterých je zachycen po boku nějaké celebriti. Kdo bude dalším pánem na holení?


Tady je:

* fakt jsem tam
**zrovna jsem si nandával sandály

Realita vs FACEBOOK

17. května 2013 v 18:38 |  Kulturní okénko
Realita není reálná, pravda a láska nevítězí, ale dostává přes držku. Doba je taková. Stačí udělat stopadesát fotek a pak z nich vybrat jednu, na které je člověk víc sochou z mramoru, než sám sebou. Chápu, lepší mramor než hovno po hrášku, ale ten mramor je pouze na fotce, kdyžto hovno existuje dál. Tomu se nevyhneme.


Osobní zpověď bývalého „člověka“

15. května 2013 v 19:11 |  Slovní průjem
Jak říká jeden můj známý "Život je jeden z nejtěžších". A mně poslední dobou život připadá těžší než politická situace mezi Severní a Jižní Koreou. Ono se to vyvíjí nenápadně - nejdříve si koupíte řepkový olej, protože prý obsahuje spoustu živin, kvůli kterým by údajně Karel IV pokácel půl lesa, a druhý den už absolutně nesnášíte lidi a chlazené medové pivo. Jde to rychle. Otázkou zůstává, jak se s tím vyrovnat, jak to vyřešit? Protože když pak sedíte na lavičce v parku, krmíte holuby kuřecí tlačenkou a druhou rukou se snažíte zapojit gramofon, něco je špatně.
O komunikaci s druhými lidmi nemluvě. Vždyť dneska každý, kdo už se přestal smát slovnímu spojení "koktavý pinďour", si myslí, že je mistrem světa v hodu o cokoli. Všichni vědí, umí a vědí a umí líp, protože si to myslí. A z toho mě pak tlačí vzadu za nehtem, protože jejich "empirické" zkušenosti jsou načerpány z médií, facebooku, alkoholových dýchánků a hudebního klipu Leo Beránka. Všichni vypráví o tom, jaký je svět, který bohužel viděli pouze za sklem monitoru nebo ze za vitríny místní organizace pro mumifikování ztopořených veverek. A jak se s nimi mám pak bavit, když jen otevírají pusu a vychází prázdno s odérem Maxim Turbulens? Kde je rebelství, sranda, originalita, charakter, pravda? Co je to doprdele hipster?! Cítím se sám a oprávněně, protože je nazývám "FRONTOU NA BANÁNY". Oni jsou totiž všichni stejní - mají stejné sebevědomí, stejnou představu o životě, jednotně vědí, jak vypadá kvalitní člověk, a všichni čekají, že na konci jejich nadevše správného konání dostanou banán. Ale co my, co nechceme banán, byť třeba kvůli jeho sexistickému tvaru? Volím duševní samotu mezi mnoha lidmi, protože je lepší být sám sebou, než všemi.


POMOZTE MI NAJÍT CUKETU

8. května 2013 v 20:57 |  Slovní průjem
Jeden dům, tři sousedi, jedna zahrada. Zákon - dobrý sluha, ale zlý pán - rozděluje zahradu tak, že každému nájemci náleží průměrně 33% z každého trsu trávy i kočičího lejna. Rozdělit si zahradu na tři třetiny zákon doslovně neukládá, což některým vištudovanym yntelygentnym sousedům znemožňuje domluvit se na třetinách. A tak se logicky stanovil postup, při kterém musí dát Edvínek sousedům tři dny předem vědět, že si vypije na zahradě odpolední kafíčko a sousedi s tím musí souhlasit.
Edvínek je ale kurva a dovolil si na zahradě, bez povolení!, vysadit cuketu, o jejímž vzhledu se toho mnoho tají. A cuketa cuketovala, rostla a Edvínek z ní měl otcovskou radost, jelikož to byla cuketa prvorozená. Ale najednou, asi díky některému z logicky myslících sousedů, přišel Edvínkovi soudní příkaz, že musí cuketu ze zahrady odstranit, jelikož zahradu vlastní jen z průměrných 33%. Edvínek šel tedy na zahradu, ale NĚKDO mezitím cuketu zcizil, ukradl. Tím bohužel Edvínkovi znemožnil vykonat soudní nařízení, a tak Edvínek musel policii nahlásit, že byla zcizena cuketa, a že trvá na vypátrání viníka a okamžitém navrácení cukety, aby ji mohl odstranit a tím soudu vyhovět.
Momentálně na "únosu cukety" pracuje pražský tým specialistů. Prý se jedná o jejich první zeleninový případ. Zelenáči!

POMOZTE MI PROSÍM NAJÍT MOU CUKETU. NEVIDĚL JI NĚKDO? Naposledy byla viděna v zelené slupce a vypadala jako pinďour Rocca Siffrediho. INFORMACE, KTERÁ POVEDE K JEJÍMU NALEZENÍ, BUDE ODMĚNĚNA!


Kam dál