"Já jsem hodný, nikdy bych sexuálně neobtěžoval slepce." Woody Allen

Hokejový neokamžik

14. dubna 2010 v 9:47 |  Slovní průjem
Řítil jsem se podél mantinelu, tak, jak se občas řítí hovno řití. Obránce, protivník připomínající kulhavé nukleární hovado, které se ztratilo cestou do pekárny, vyrazil směrem k mému nebohému, mělkému tělíčku, ve snaze mě neroztomile trošičku pomačkat, rozmáznout a možná i zabít. Jel rychle, letěl. Mohl jsem mu puk přenechat, mohl jsem hovadu říci: "Na!", mohl jsem nahodit nebo přihrát, ale vidina gólu, ano gólu, který by rozhodl zápas a snížil by vedení soupeře na 1:8, byla tak neodolatelná, že jsem neváhal svůj život riskovat a jako rytíř, jež se vrhá na draka kvůli princezně, která nosí přes hubu závoj, protože skrývá houmlesácký vous a dva bílorůžové beďary, vedl nepopsatelný tah na branku. Podíval jsem se na obránce, pod nosem si něco mumlal. Něco jako"Ivane bij!", ale to mě, naději, nemohlo zastrašit (možná mohlo, ale mé myšlenkové pochody se dají přirovnat ke slavnému počítači 486, na kterém chcete hrát budoucí FIFU 2020). Obránce vystrčil rameno vpřed, tak jako Robert Rosenberg své ohanbí, a chystal se udělat poslední věc v mém postradatelném životě. Stahovačka, klička, fintička! HA! Tůhle, vole! Objel jsem ho a střádoval si to sám na branku. Brankář sledoval každý můj pohyb, což nebylo tak těžké, protože jsem se jen odrážel levou a v zápětí pravou nohou, ale já si věřil. Dva metry předním už jsem měl rozmyšleno, co budu dělat: naznačil jsem kličku doleva a hned jsem to stáhl doprava. Střílím do prázdné branky, ale co to? Kde je puk? Ujel mi do rohu, když jsem naznačoval první kličku…Merde!
hokejka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama