"Já jsem hodný, nikdy bych sexuálně neobtěžoval slepce." Woody Allen

Červenec 2010

Co (si) Edvínek někdy dělá...?

27. července 2010 v 11:49 Mé jediné JÁ
  • Posiluje - a to nejvíce biceps a sval na zvedání motýlích křídel
  • Zpívá - a tančí, ale jen ráno v koupelně za zvuků mýdlových bublin a takání špuntu ve vaně
  • Pracuje - ale jen tak, aby se mu neudělalo nevolno
  • Pije - ale jen vybrané nápoje podávané vybranými číšníky, i když sem tam se to zvrtne až do nevybrané sféry, motorového oleje s kolou, šesti Paralenů a několika hodin nezákonného bezvědomí
  • Žere - od jemně nadýchaného švýcarského marcipánu po chleba s cibulí a křenem. A úplně nejlepší je kombinace obou v přítomnosti hrníčku teplého mléka a profesionálního lékaře

*Plánuje se pokračování. Mileneckou dvojici budou hrát Brad Pitt a Naďa Konvalinková za režie psa Zdenka Srstky. Ve vašich kinech od 6.8.2010
kun

Nezastavitelný vlak, co si uleví

15. července 2010 v 13:26 Slovní průjem
Jede vlak a vůbec při tom nevypadá blbě. Na zastávce, kde jinde taky, zastaví a uleví si stejně bezprizorně, jako pivní rekordman po rekordně uleželém nakládaném hermelínu. Nakonec někoho vyplivne, někoho nabere a zase fičí dál. Ano, přesně tohle dělá. A nejlepší na tom je, že nikdo - ani já, ani vy a dokonce ani ten, co ví vždycky všechno, a když neví tak se zeptá, nevíme, proč vlastně čtete něco, co ten vlak nezastaví…
vlkak


Kolenatá rodina, co na setkání kravila

12. července 2010 v 11:31 Slovní průjem
Rodinná oslava, svátek to pohyblivý. Babička s výrazem tříleté holčičky, která zrovinka poprvé v životě zahlédla padat kometu do rybníka, kde plaval kapitální pulec známý tím, že neumí plavat a proto nosil rukávky, chodila po celé zahradě a každému už druhou hodinou nabízela teplý štrúdl, přičemž "Babi děkuji, nechci" nebyla odpověď, kterou byla babička ochotna slyšet nebo zpracovat a zpravidla podotkla: "Vezmi se Edvínku. Je moc dobrej." a Edvínek si štrúdl vzal, jinak by babička byla prudce nakopnuta - "No vidíš, že si dáš" a upalovala dva metry vedle k další oběti, kde se celá scéna do detailu opakovala.
            Ano, rodina a tím myslím úplně kompletní včetně všech dodatků a odčitatelných položek - příslušníci do patnáctého kolena, dvou kotníků a jednoho ohambí, když je pohromadě, tak je to ráj i očistec současně. Stojíte si nenápadně někde v koutku a z čista jasna se objeví (zjevení je slabý slovo) velký zjevení. Tím zjevením je nebohá stařenka, kterou když vidíte, tak máte chuť dát jí kus sýra a požádat ji o splnění tří přání… "Že nevíš, kdo jsem Edvínku?" řekne hlasem s ďábelskou intonací. Edvínek ji nikdy v životě neviděl a tak jediné, co ho napadne, je, že si pro něho přišla Smrt. "Ale pamatuju, jak bych na tebe mohl zapomenout…" odpoví tzv. právnickou lstí a zjevení se rozněžní, protože Edvínek je jedinou osobou, která si vzpomněla, i když jen na oko.
            A tak to chodí celý den. V tmavých koutech, dobře ukrytých proti náhodnému objevení, se kupí osoby, jejichž přístup k celé akci je více než sabotérský, ale právě tito jsou nevtipnější a vyplatí se s nimi sabotérsky tajemnit. Nakonec vylezete ze svého koutu, lijete si pití do kelímku a slyšíte v dálce vyprávět někoho, kdo má vypravěčské schopnosti gumové holínky sušící se na topení, protože na těchto setkáních se dostávají nejvíce ke slovu. A tak tam stojíte s plnícím se kelímkem, posloucháte neposlouchatelné až najednou ucítíte, že vám někdo poklepal na rameno - "Vezmi se Edvínku. Je moc dobrej."

Krásné a neuvěřitelně pitoreskní…
rodina

Napadlo mě Anička, když Chuck Norris aneb napišme si svoje

6. července 2010 v 15:30 Slovní průjem
Ne, že by to napadlo mě, ale budeme tvrdit, že mě to napadlo, protože koho jiného by to taky mohlo napadnou, pokud by to nebylo něco, co by někoho napadnout mohlo… a teď jsem se v tom svým žvatlání ztratil jako Bermůdský trojúhelník v Chucku Norrisovi!

Jednoduše: Kdesi jsem si cosi přečetl a to mi dohromady vnuklo jakousi myšlenku - napíšu začátek příběhu a vy (pionýři, kanonýři, lidi, ryby a tamti) v tom příběhu budete pokračovat prostřednictvím komentářů a to tak, jak uznáte za vhodné. Konec patří 100 komentáři (to je ten po 99)pisatel

Takže nepříběh začíná a kreativitě se meze nekladnou:

_______________________________________________________________________________

Když bylo Anička veselo

Byla jednou jedna anebo spíš bylo jednou jedno Anička - nebyl to chlapeček ani holčička, ale každopádně tomu říkali Anička, protože proto. Anička bylo jednoho dne veselé jako rošláplé vejce, které rošlápl někdo, kdo má na obličeji bradavici o velikosti Bradavic, kde Brumbál svádí mladé čarodějíčky. Veselé to bylo proto, že se to mělo setkat s …