"Já jsem hodný, nikdy bych sexuálně neobtěžoval slepce." Woody Allen

Leden 2011

Vejce za kšiltem, když tučňákovávoš

29. ledna 2011 v 17:21 Slovní průjem
Zřídka bývám roztomile debilní. Právě jsem daroval dvacet korun na pomoc postiženým a v zápětí jsem si uvědomil, že nemám na autobus. Sedmdesát kilometrů po svých… Vzdálenost, na kterou si téměř netroufá ani Student Agency, či ČSA.
Sundal jsem si tedy čepičku, položil ji na zem a našel jsem v ní vajíčko - bylo hned za kšiltem. Potom jsem ji obrátil dnem vzhůru, aby mi do ní někdo mohl hodit třeba korunu. Myslel jsem si, že bych mohl předstírat pouličního umělce nebo tučňáka s trojnásobným počtem zobáků.
Při mém prvním pokusu jsem zvolil variantu, která vyžadovala hraní na podpaží doprovázené jemným přitakáváním, jež vycházelo z mezilopatkového prostoru - v čepici ani památky po koruně, nebo po telefonním čísle s pozvánkou na polštářovou bitvu v Domě hrůzy. Nedalo se nic dělat, musel jsem se vrhnout na pokus číslo dvě - mimické znázornění letecké bitvy u Waterloo. Znázorňuji do teď, zatím bez výsledku…
bezdisko



Vysokoškolské značkování odstřikovačů

25. ledna 2011 v 19:46 Slovní průjem
Vysokoškolské koleje byly a budou vždy místem, kde jste dokázali smíchat pivo s nemrznoucí směsí do odstřikovačů - tomu výtvoru se pak začnou všichni nekontrolovatelně smát, ale to jen do té doby, než přijede sanitka. Ráj.

Nicméně nejhorší jsou koleje nesmíšené, pouze chlapecké. Když vyjdete z pokoje, po chodbách se vždy táhne obrovský zápach. A ten zápach je tak hustý, že když někomu ze stolu spadne kus plesnivého volského oka, nedotkne se země, jelikož levituje.

Mezi největší zážitky také patří návštěva společného WC. A to z toho důvodu, že kdykoli otevřete dveře a podíváte se do mísy, najdete značku, jež dává jasně najevo, že jen několik okamžiků před vámi tu někdo byl…
smrad

Hřmot teroristických těstovin

16. ledna 2011 v 18:01 Slovní průjem
Představte si situaci, kdy vaše potřeba použít toaletu je tak velká, že kdyby před vás předstoupila nahá Penélope Cruz, tak byste jí dali lopatu a poslali ji uklízet sníh. A ještě hůř! Nacházíte se na místě, kde by měla být návštěva toalety zachována inkognito - natolik inkognito, aby po vás nezbyla ani bakterie. No a pak se rozhodnete a jdete uskutečnit tu věc, neboli The big deal. Sedíte, inkognitujete a najednou nečekaně zahřmíte, až přestane hrát hudba, stěny začnou plakat a Viktor Kožený tím získá další důvod, proč se nevrátit do ČR. A to všechno kvůli špagetám. Nevymyslela těstoviny nějaká teroristická organizace?
hajzl

Je přítelem knedlíček v kantýně?

14. ledna 2011 v 16:36 Slovní průjem
Takový houskový knedlík v obyčejné kantýně, kde se jí jen na stojáka, se dá považovat za přítele. Relativně. Ale jakmile k němu přidáte místní omáčku, která chytila barvu až po tom, co spatřila kuchaře a posrala se z něho strachy, zrodí se kombinace, která vypadá nejlíp, když vyjde ven
kuch

U-nikátní F-abulativní O-lovina

13. ledna 2011 v 19:31 Slovní průjem
Vešel jsem do pokoje a okamžitě jsem usoudil, že buď někdo stojí za záclonou, anebo tam žádná záclona není. Naštěstí mě od těchto zbytečně konspirativních myšlenek zachránila chuť jít do kuchyně a převléct si ponožky. A pak se to stalo. Venku za oknem se rozsvítilo světlo, což mě udivilo, protože neznám nikoho, kdo by tam nainstaloval vypínač. To světlo sílilo, přibližovalo se a já v jeho výraze poznal, že se bojí, aby mu nepraskla žárovka. Čím bylo blíž, tím víc jsem pociťoval jisté uvolnění. Nemohl jsem se hýbat, nemohl jsem dýchat a dokonce jsem přestal mít chuť na lečo.
Světlo prošlo elegantně oknem a usadilo se na podlaze. Nakonec se vypnulo a já spatřil malý létající talíř a v něm malého nelétajícího ufounka. Nevěděl jsem, co mám dělat, a tak jsem na něj jenom koukal, zatímco on stál u plotny a vařil si špagety.
Pak dojedl, umyl nádobí, utřel prach, vysál koberec a šel se pozdravit se sousedy. Ptal jsem se jich kdo to byl - prý bývalý majitel mého bytu.

Ital?ufo

Muži a ženy trochu z nevšedně vážného soudku

12. ledna 2011 v 18:47 Slovní průjem
Žena. Něco tak nedefinovatelně krásného. Její vůně, úsměv, křivka, pohled, dotek a smysl pro výběr správného odstínu laku na nehty, který dokonale ladí s pátým švem levého ramínka podprsenky - nelze je neobdivovat, nehýčkat a nedívat se s nimi na hokej v televizi. Pro muže jsou větším zázrakem, než trojvrstvý toaletní papír při jejich obligátním časovém úseku v oné místnosti, kde si vyřizují své záležitosti a denní tisk, i noviny.
Proč ale existují muži, jejichž omezená fantazie se soustřeďuje na ničení oné krásy, onoho zázraku. Muži, jejichž charakteristika "muže" není dána podle chlapáctví, síly, odvahy a umu, ale podle mezinožního cancouru, co se tváří jako kus těžko rozeznatelné hmoty, co visí ze žraločí tlamy.

Dámy, dívky MILUJEME vás, rozlišujte tedy Muže a muže. I když všichni občas zapomeneme zvednout prkýnko…
kuci

Kraví vynález

11. ledna 2011 v 16:29 Slovní průjem
Chtěl bych přijít s převratným vynálezem, který by uměl způsobit, že bychom si mohli na chvilku vyndat mozek, dát ho do krabice vedle vánočních ozdob a užívat si okamžiky nevědomosti. Okamžiky bez trápení, stresu a vzpomínek na rybu, co se statečně proplavala až do mých zeleninových nudlí v jedné čínské restauraci.
Zrovna teď mě napadá: Jsou na konci naší galaxie krávy? Jestli ano, proč nežerou trávu?
mozek

Komlikovaně a nediskutabilně neořezané

10. ledna 2011 v 18:24 Slovní průjem
Vztahy, láska, milování a nedělní bingo jsou velice komplikované a diskutabilní věci. Když píšu tyto věty, bolí mě srdce a trochu mě škrábe v podpaží. Je těžké být oporou, mužem, sám sebou i imitátorem gumových kachniček. Trápím se kvůli něčemu, co změnit nelze, co možná není důležité… Dusím se ve vlastní přítomnosti, ve svých pocitech, nesplněných snech. Je to těžké. Do toho jsem navíc ztratil ořezávátko. Copak si člověk v dnešní době může dovolit vlastnit neořezané tužky?
srdce