"Já jsem hodný, nikdy bych sexuálně neobtěžoval slepce." Woody Allen

Únor 2011

Inspektor LeBazant - Záhadná vražda zavražděného (...na pokračování) 1

21. února 2011 v 12:01 Slovní průjem
Inspektor LeBazant zrovna vyšetřoval vraždu, když dostal chuť na vanilkové věnečky s trochou citového rozjímání. Byl v bytě, který nebyl jeho - patřil zavražděnému, který proti tomu, že se LeBazant nepřezul a šlapal mu tak v ubahněných botách po bílém koberci, nic nenamítal. Zavražděný, jak ho sám inspektor trefně nazval, ležel na zemi - příchod policie ho evidentně nijak nevzrušoval - a nechal se fotografovat. Byl oblečen do saténového pyžama, zimních polobotek a latexových spoďárů, což vedlo inspektora k úvaze, že se nejednalo o vkusného člověka, jelikož mu jeho účes neladil s tkaničkami, ba ani se záclonou u sousedů.

     LeBazant silně polknul, zažehnal myšlenky na vanilkovou pochutinu a začal vyšetřovat: všiml si, že zavražděnému čouhá v břišní oblasti ze saténového pyžama nůž, což mohlo být příčinou smrti. Zamrzelo ho, že zavražděný není živý, protože by se ho teď rád zeptal, kdo mu tam ten nůž vpíchl - aby měl jasno. Jelikož nekouřil, zapálil si cigaretu. Vyšel na balkón, podíval se dolů a zpozorněl: kolem domu nikde není žádná zahrada! To znamená, že vrahem není zahradník! Ale proč mají v Paříži tak předražené růžové víno? Další záhada!

Túbíkontiňů, do konce týdne, zabije mezitím vrah někoho dalšího? Někoho v saténovém pyžamu? A co tkaničky? Dokouří LeBazant cigaretu? Kdo je vrah? Přežije to zavražděný?
kudločudla

Melancholické želvy s bradkou

10. února 2011 v 14:15 Slovní průjem
Když jsem byl malý, asi před patnácti minutami, měl jsem celoživotní sen. Nechtěl jsem se stát kosmonautem, policistou, ani editorem technických návodů k automatickým armaturám, ale želvou ninja a bojovat proti Trhačovi.
No a léta plynula, já plynatěl a najednou jsem stál u okna s obočím umazaným od tataráku a čuchal jsem si k podpaží. Sice v sobě pořád cítím kus toho dávného dítěte (nikoli z podpaží), jelikož chodím z vany jedině, až když se mi udělají varhánky, nicméně želvákem nejsem a celé to tedy nese nádech tragické mrzutosti z nesplněného přání.
Uronil jsem slzu, zavřel šuplík, co byl otevřený a pomalu jsem se pouštěl do bádání po novém smyslu bytí. Co by mě asi naplňovalo? Zalévání květin během mistrovství světa v pojídání neplněných koblih? Nebo fotografování šermířských soubojů s nerovnoměrnými meči a ostrou bradkou?
mimíí

Jsem rakeťák a budu trvat

10. února 2011 v 11:00 Kulturní okénko


Poslední noc před odletem mi sbalila tašky
devět minut po půlnoci
a budu vysoko jak papírovej drak, do tý doby
než se ztratím ze země. Tak moc mi žena chybí
opuštěný jako někde ve vesmíru
jako v nadčasovém letu..

A myslím, že to bude dlouho, vážně dlouho trvat
dokud nepřistanu zase zpátky
Nejsem ten chlap, co si myslí, že je v pohodě
ne, ne, já jsem chlap, co vyletěl
vyletěl jsem, spálil se a vyhořel do osamělosti

Mars není druh místa na vychovávání dětí
ve skutečnosti je to ledový jak peklo
a není tu níkdo, kdo je tak vychová
a celou tu vědu já nemůžu pochopit
je to jen má práce 5dní týdně
chlap, co vylítl, chlap co vylítl

a myslím, že to bude dlouho, vážně dlouho trvat

Na tomto místě bývá originální název článku

7. února 2011 v 15:48 Slovní průjem
Na papír jsem napsal větu: "Na koncertě bývá spousta lidí a taky tam hraje hudba, což je dobře."

A tím jsem se natolik filozoficky vyčerpal, až mi zrušili členství v klubu S těstovinami za lepší zítřky.
A to je škoda.
Ten, co píše

Glosy na dnešní novinové cosi

4. února 2011 v 14:51 Slovní průjem

Starosta Příchovic se zabil při zdobení kulturního domu - Novinky
 … alepoň, že umřel mužnou smrtí…


Čtyřtunová slonice přimáčkla ve Dvoře Králové ošetřovatele - Novinky
Zoofilie má své pro i proti…


Ivana už kvůli nosu netrpí. Pomohl jí i zubař a kadeřník - iDnes
Ano, tyto dva obory ví, jak s nosem zatočit…


Rodiče obětovali ložnici, budou spát v obýváku. Dcera získá svůj dětský pokoj - iDnes
 Gratulujeme!


Mona Lisa je muž a da Vinciho milenec, tvrdí italský vědec- iDnes
Už jen podle názvu Mona Lisa je to celkem logické…


Donutil dostal k šedesátinám DVD s novým záznamem Sluhy dvou pánů - iDnes
To mu muselo udělat skutečně velikou radost…
novini

Když lego dělá jogurt a letadla

2. února 2011 v 16:08 Slovní průjem
Dostal jsem záchvat úzkosti, a tak jsem si začal hrát s legem.
Postavil jsem letiště, kde místo vysílací věže byla pekárna - předtím se tam prodávaly plastové potrubní systémy, ale nechodili tam lidi. Přistávací plocha byla dlouhá přesně dvacet centimetrů, takže při pohledu na ni měla spousta mužů mindrák.
A i když byla nadprůměr, letadla to nestíhala ubrzdit, přece jenom i "dvacet" je někdy málo. Narážela mi tak do šuplíku, ve kterém mám ponožky - ty z toho byly silně frustrovány a začaly okatět.
Rozhodl jsem se tedy, že letiště přestavím na továrnu, kde se vyrábí sádrokarton a jogurtové výrobky.

Ale letiště mi chybí… Ještě dnes, po tolika hodinách, když se podívám na noční oblohu a vidím letadlo, vzpomenu si na ty zlaté časy, kdy letadla zmateně poletávala a pak vesele padala, jelikož ve věži nestrašilo, ale pekly se tam rohlíky, jelikož na chleba se vydělávat musí. No a teď na tom krásném místě je zasádrovaná kráva.

Toť můj příběh
lego