Velikonoce jsem přestal vnímat od té doby, kdy se má pomlázka prostřednictvím několika vykoledovaných tekutých odměn proměnila ve světelný meč rytířů JEDI a přidala se na temnou stranu síly, ze které mě dostala až princezna Lea, jež nebyla skutečnou princeznou, ale sestrou na záchytné stanici, a kterou má temná strana síly ve svém deliriu pleskla po zadnici.
No a od té slavné chvíle slavím svátky pouze v kruhu rodinném. Tento kruh má tu výhodu, že se mi koleda v žádném případě nemůže vylít a ani mi ji nikdo nemůže vypít. Dostávám tradiční vajíčko. Vždy, po originálním a věcném básnickém vystoupení "hody hody doprovody", které zcela jistě babičky slyší poprvé, přijde otázka:
"Jaké si dáš vajíčko Edvínku?"
"Nejradši míchané, babi."
…a následuje přemlouvání, abych si míchané nedával, že se prý z něj jen těžko dělá kraslice. Prý je lepší volské oko, protože se na něj jednoduše domaluje obočí, které pak přetvoří vajíčko na kraslici kukající jako oko.
