"Já jsem hodný, nikdy bych sexuálně neobtěžoval slepce." Woody Allen

Duben 2011

Velikonoční STAR WARS

30. dubna 2011 v 14:07 Slovní průjem
Velikonoce jsem přestal vnímat od té doby, kdy se má pomlázka prostřednictvím několika vykoledovaných tekutých odměn proměnila ve světelný meč rytířů JEDI a přidala se na temnou stranu síly, ze které mě dostala až princezna Lea, jež nebyla skutečnou princeznou, ale sestrou na záchytné stanici, a kterou má temná strana síly ve svém deliriu pleskla po zadnici.

No a od té slavné chvíle slavím svátky pouze v kruhu rodinném. Tento kruh má tu výhodu, že se mi koleda v žádném případě nemůže vylít a ani mi ji nikdo nemůže vypít. Dostávám tradiční vajíčko. Vždy, po originálním a věcném básnickém vystoupení "hody hody doprovody", které zcela jistě babičky slyší poprvé, přijde otázka:

"Jaké si dáš vajíčko Edvínku?"

"Nejradši míchané, babi."

…a následuje přemlouvání, abych si míchané nedával, že se prý z něj jen těžko dělá kraslice. Prý je lepší volské oko, protože se na něj jednoduše domaluje obočí, které pak přetvoří vajíčko na kraslici kukající jako oko.


Tragédie bez notebooku prostřednictvím špuntů do uší

20. dubna 2011 v 19:15 Slovní průjem

Můj momentální stav mysli touží po dobrodružství, tmavovlasé ženě a buchtičce se šodo. Chtěl bych zničit všechny doklady, zahodit telefon, spálit všechen dopisní papír a opéct poštovní holuby, co mám ve schránce. Notebook bych položil na chodník s cedulkou "Daruji! - Je nutná reinstalace Windows a výměna tlačítka F10". Nakonec bych vzal svoje úspory a do halíře je převedl na plzeňský pivovar, dobrou věc musíte vždy podporovat.
Byl bych svobodný a taky trochu za debila. Nasedl bych do auta a jel tak daleko, dokud by mě nepředjel hermafroditní slon na kolečkových bruslích. Našel bych si klidné místo a začal bych žít znova od Podlahy. A až by to Přemka přestalo bavit, pořídil bych si bar. Byl by to ten nejvyhledávanější podnik v okruhu patnácti metrů, černoši by tam hráli na piáno a prodávali kukuřici. Pral bych v něm špinavé peníze z nelegálního prodeje špuntů do uší. Kouřil bych a nosil baloňák. Ženy by mě milovaly, ale mé srdce by patřilo pouze jediné. Té, co mne ranila a zůstala v jednom malém městě na severu Čech - aby se to lépe vyprávělo, přestěhoval bych ji do Paříže.
Z ničeho nic by vypukla válka a uprostřed všech těch bojů, smrti a nové řady Superstar, bych ji náhodou znovu potkal. V Istanbulu. Dali bychom si kafe a sodovku a pak promilovali celý den i noc. Ráno bych si uvědomil, jak dalekou cestu jsem ušel, že to za to stálo. Políbil ji na čelo, ještě by spala. Strávil bych svou obvyklou ranní půlhodinku na toaletě a vyrazil bych pro palačinky. Mezitím by vybombardovali hotel…



Pravdivý špenát

11. dubna 2011 v 22:00 Slovní průjem
Pravda - slovo, které slýcháváme často, dokonce i v televizi. Ale co o ní víme? Třeba to, že nemá ráda špenát? Nebo že byla v létě v Chorvatsku a spálila si záda, protože nevěděla, kde je zepředu? Ani jedno nemůžeme s jistotou říci. Naopak je očividné, že pravda bolí. Pravda je těžká, minimálně je těžší než koule na bowling - je těžké ji přijmout, je těžké ji vyslovit. Proto s ní žijí ti nejodvážnější, lidé hodní obdivu.

Jestli se jí bojíte, jezte špenát! Nejlépe v Chorvatsku