"Já jsem hodný, nikdy bych sexuálně neobtěžoval slepce." Woody Allen

Únor 2012


Edvín VO_HOVNĚ.blog.cz

17. února 2012 v 12:04 Slovní průjem
Musím být upřímný: Edvínek pojmenoval svůj blog podle předmětů, které svou hodnotou odpovídají jeho článkům. Také to bylo z toho důvodu, že Edvínek nevěděl, o čem bude psát a jakým směrem bude svoje pero a jméno směřovat (vždy kupředu). Nakonec to Edvínka nepřestalo bavit, jak očekával, a po dvouletém snažení se jeho návštěvnost pohybuje kolem dvou lidí denně(!), což je krásné a Edvínek je na to hrdý, protože měl vždycky rád veliké publikum. Navíc se s většinou navštěvovatelů svého exkrementního blogu osobně seznámil, byla to jeho babička a on sám.

Nicméně se k Edvínkovi doneslo, že někomu se jeho blogískový nerůžový název nelíbí ba je jím kdosi dokonce i pohoršen. Bohužel nelze k Edvínokově smůle změnit název blogu a ani jméno uživatele, tudíž hovínko zůstane. A zrušit blogísek Edvínek nehodlá. To by mohl nasrat dva již zmíněné čtenáře, sebe a babičku! A co by babička pak dělala, kdyby nečetla?

Pís (p e a c e)

SCI-FI KDY-BY SCOO-BY DOO

16. února 2012 v 22:14 Slovní průjem

CO BY SE STALO KDYBY…

1. …zemřela Iveta Bartošová

Denní tisk jako Blesk, Aha, Super by musel omezit svá vydání pro nedostatek kvalitních článků a nosných informací na křížovkářský týdenník, kde by jednou měsíčně byly k nalezení i osmisměrky a sudoku. Tajenky by byly silně bulvární.

2. …se rozpadli Depeche Mode

Všechny černý džíny by ztratily smysl. Black celebration

3. … se David Rath stal prezidentem

Všichni muži by museli nosit vlasy ulízané na levotočivou patku, aby splňovali nový ideál krásy a inteligentního vzezření. Hodiny "klanění" by byly vždy ve všední dny od 13:00. Kdo zmešká, dostane facku - Macek jde první!

4. … umřel Chuck Norris

Přírodní i fyzikální zákony by přestaly platit. Všechny ženy by plakaly sedm dní v kuse a každý zrzek by byl považován za potencionálního nástupce nadpřirozena. Bruce Lee by se konečně přestal schovávat a vrátil by se ke své filmové i zápasnické kariéře. Pramen Chuckových vlasů by byl vydražen za nespočítatelnou sumu a datum 24.12 by bylo celosvětově vyhlášeno jako Den Chucka.

5. … neumřel Steve Jobs

Žil by dál…

Edvínův první lahváč, pak nasráč

6. února 2012 v 20:01 Slovní průjem

Pivo jsem poprvé ochutnal v devíti letech a málem mi to urvalo hubu. Děda mi velkoryse nechal asi pět lahváčů, abych je vrátil a ten těžce vydřený peníz utratil dle libosti. Lahváče cinkaly v síťovce se stejným nadšením jako klíče v osmdesátým devátým a já si uvědomil, že stejně jako tenkrát nastala revoluce. Jedna flaška totiž byla vyloženě laskavá a přechovávala část svého nedopitého obsahu, no a na devítiletého kluka působí takový pohled téměř magicky - věřte mi. Vyndal jsem ten chlapský nápoj z tašky, nastavil ho proti slunci a představoval si, co se stane, až ho vypiju - Narostou mi chlupy na hrudi? Dostanu povolení zabíjet? Naučím se bruslit? Naděje a sny kolem mě lítaly jako mouchy kolem přírodního psího těžítka a já, pod vidinou nového/lepšího zítřku, do sebe to pivo exnul. Jestli je Iveta Bartošová znakem ošklivosti, tak pivo pro mě bylo v ten okamžik znakem hnusu. Ty chlapi musej bejt fakt drsný, když to pijou v takovým množství a dobrovolně, říkal jsem si.

Obohacen o nový zážitek a novou příchuť, dorazil jsem do krámu. Pamatuji si, jak jsem se cejtil mužně, protože podle síťovky plný piva poznáš chlapa. K tomu dojmu jsem navíc nasadil výraz frajera, pro kterýho je takovej výměnej obchod - prázdná láhev za prachy - normálkou. Láhve zapluly někam dozadu a naopak dopředu mi vyjelo deset korun. Obnos, za který jsem si mohl pořídit téměř cokoli, zbytek jsem dostával k narozeninám nebo k Vánocům. Kráčel jsem mezi regály, kde bylo vystaveno vše, na co člověk pomyslel. Od žvýkaček Pedro po naučný a objevný časopis Leo. Oči mi zářily touhou i štěstím, jen jsem nevěděl, co si vyberu. A pak to přišlo! Vstoupil jsem do míst, kde se vzduchem nesl jemný odér něčeho nedefinovatelně divnýho, co připomínalo tátu, když se vrátil v pátek večer s vesele hlučnou náladou domů. Všude kolem mne byly basy piva.

Uvědomil jsem si, že každý první pivní pokus musí být poněkud rozpačitý. A to proto, aby odpudil slabší nátury a hlavně děti. Přede mnou se tedy rozkrylo jasné rozhodnutí - abych povýšil do chlapského stavu, musím logicky přetrpět tu hořkou pachuť a to tak, jak to dělají všichni dospělí i všichni z televize. Jelikož jsem byl už tenkrát matematicky a úsporně velmi zdatný, spočítal jsem si, že piva značky Laškovská perla za tři padesát si mohu koupit hned dvě, na rozdíl od Adidasu mezi pivy, tedy Plzně.

Za okamžik se dvě Laškovské perly rochnily v mé síťovce. Paní pokladní jsem namluvil, že je dědeček chorý a já mu šel pro to, co má rád, abych mu udělal radost. Pak už jsem na pískovišti šťoural klackem kolem zátky, protože není prdel se do lahváče dostat. Po půl hodinovým snažení, pěti klaccích a dvaceti doprdelech konečně zhořknul svět. Nechutnalo mi to, ale byl jsem po vzoru Chucka Norrise statečný a po chvíli i nesmrtelný. Ta hrůza stála za to, protože svět byl nějakej pomalejší, za to já stíhal úplně všechno - přes otevření druhýho pivsona, chechtání se kobylce za to, že je divná, po spánek. Prostě najednou byla tma. Ale byla to chlapská tma.


Když do světa vstoupí Čuk Norys aneb najdi milion rozdílů

4. února 2012 v 9:44 Slovní průjem
Světů existuje hned několik - svět s Čukem, svět bez Čuka a svět, kde se každou neděli nestříhají nehty . NIcméně, když do světa bez Čuka vstoupí Čuk, tak všechny časové, osudové i štíhlé linie naberou nový směr a nikdo neví, jak to všechno dopadne. Čuk prostě je a svět, jak ho známe, se mění.

Názorná ukázka:

a) Svět bez Čuka

b) Svět, do něhož vstoupil Čuk